Modřín Miloše Drimla

Náplní jedné prosincové návštěvy Honzy Bučila se stalo i první tvarování yamadori modřínu Miloše Drimla. Od začátku bylo jasné, že tento modřín je velmi originální a zajímavou rostlinou. Originální prvkem je především dlouhý jin, ve který byla již dříve přeměněna původně živá větev a který je nyní hlavním znakem celé kompozice. Dalším zajímavým prvkem rostliny je přirozené odlomení vrcholu, který si rostlina v minulosti nahradila jednou z bočních větví. Po konečném dotvarování, kterého se již chopil náš mistr, jsme z výsledku byli všichni nadšeni a nejen já si myslím, že tato rostlina má před sebou slibnou budoucnost.

Hrdý majitel 

První tvarování - TSUGA

Předmětem jednoho sobotního dne byla první práce na mém Jedlovci - Tsuga mertensiana. Rostlina je to dle mého názoru originální sama o sobě a bonsaj vytvořená z tohoto druhu rostliny je v našich luzích poměrně vzácnou záležitostí. Jedná se přitom o rostlinu pro bonsajovou tvorbu velice vhodnou. Tsuga byla vypěstována ze semene dovezeného ze severoamerického Seattlu a poté pěstována v zahradnictví, odkud byla vyzvednuta a zasazena do pěstební nádoby původním majitelem J. Bučilem.  Společně s ním jsme realizovali také první přeměnu této rostliny. Náš záměr je vytvořit klasický a elegantní strom, pro který se materiál sám nabízí. Před drátováním větví bylo upraveno nebari a odstraněny nevzhledné nebo mrtvé kořeny. Bylo také zapotřebí opracovat ránu po starším řezu a vytvořit shari. Po hrubším vydrátování byla rostlina upravena do optimálnější pozice pomocí přitažení k roxoru a za účelem dosažení lepšího nasazení byla také částečně vylomena spodní větev. Na konci práce při diskusi nad rostlinou jsme se ještě pokusili nalézt pro tuto rostlinu vhodnou misku, kterou lze také vidět na přiložených obrázcích. Do budoucna je potřeba zapracovat na zapěstování vrcholu a sesazování rostliny do menšího kontejneru s kvalitním substrátem v rámci příprav na další bonsajový život tsugy.

Inspirace přírodou I

Na návštěvě u Honzy Culka

Jednu z opravdu prvních jarních sobot jsme s přáteli strávili návštěvou rozvíjejícího se bonsajového království Honzy Culka. Primárně byl výlet cílen na vytvoření lesíku z modřínů Honzy Bučila, ke kterému vytvořil právě Honza Culek desku. Protože se však jednalo o netradičně velikou kompozici, nakonec se z kapacitních důvodů od tvorby lesíku upustilo. Návštěvu jsme tak strávili prohlídkou zahrady a velmi příjemného a účelného zázemí. Nemohla samozřejmě chybět diskuse nad rostlinami a o samotném přístupu k bonsajové tvorbě. Řešila se například lonicera Davida Vítů, na kterou bude Honza zpracovávat napodobeninu kamene pro prezentaci této rostliny jako "stromu na kameni".

Naložené modříny a deska pro tvorbu lesíku

  

Tvarování vrby - na zahradě u Standy Kalců

Měl jsem možnost zúčastnit se workshopu na zahradě u Standy Kalců, při kterém se pracovalo na poměrně netradičním materiálu s velkým potenciálem. Předmětem zajímavé práce byla VRBA.

"slavná" hrušeň honzy bučila, která nepřežila zimu 2012 :(

Moje první Noelanders Trophy

Bonsaistika je bezesporu koníček obohacující a přinášející mnoho radosti. Vzpomínám si, kdy se ke mně dostal první bonsai časopis. Obdivovali jsem umění stvořit z živého materiálu něco tak elegantního. Postupně jsem také poznal, že bonsaistika je koníčkem velmi náročným. Jedná se nejenom o proces učení se stále novým a novým poznatkům, postupům a zručnosti, ale především i o proces učení se trpělivosti a jakési "empatii" k rostlinám a přírodě. Právě tato klíčová schopnost rostlinu "přečíst", nenásilně vyzdvihnout její jedinečnost a vdechnout jí to, co jí dělá bonsaí, je něco, co se nám začátečníkům učí ze studia bonsaiové literatury jen velmi těžce. Měl jsem však to štěstí, že jsem se seznámil s Honzou Bučilem. Ten na své zahradě, která musí u srdce zahřát každého bonsaistu, pořádá workshopy, kde ochotně seznamuje zájemce o studium bonsaistiky s jejími teoretickými i praktickými základy.

Byl to právě Honza, kdo mi nabídl zpestřit si zimní období "dormace bonsaisty" a zúčastnit se v současné době asi nejprestižnější evropské bonsaiové výstavy - Noelanders Trophy, ročníku 2013. Vyrazili jsme autem obklopeni členy jihlavské Tlusté báze vedeni právě jejím kapitánem - Honzou Bučilem. Plán byl vyjet v noci z pátka na sobotu a shlédnout výstavu v sobotu i v neděli. Největší překážkou, kterou musí bonsaiový nadšenec překonat, je bezesporu samotná vzdálenost mezi naší domovinou a belgickým Heusden-Zolderem, kde se výstava koná. Naší jihlavské skupině však zprvu nepřál osud a z důvodu poruchy auta jsme byli nuceni vyrazit o několik hodin později. Toto zpoždění nás tak bohužel připravilo o sobotní program výstavy. Na místo jsme tedy dorazili až v sobotu v podvečer a ubytovali se v útulném hotelu. Zbytek večera jsme strávili debatou nejen o bonsaích v místní hospůdce, při které nemohla chybět ochutnávka vyhlášeného belgického piva.

Na samotnou výstavu jsme tak vyrazili v neděli dopoledne. Výstava se koná ve velmi specifickém prostředí bývalých dolů. Okolní majestátní důlní věže a industriální stavby jí dávají jedinečný nádech již při příjezdu na parkoviště. Před samotným vstupem nás uvítalo několik vystavovatelů, u nichž si návštěvníci mohli zakoupit nejrůznější knihy a časopisy s bonsaiovou tematikou nebo se např. nechat od sympatické Japonky nalákat na poznávací zájezd do Japonska.

Po zakoupení lístků zahrnujících vstup na samotnou exhibici i současně probíhající demonstrace jsme vcházeli do příjemně vytemperované haly s rozlehlým, přesto  přehledně uspořádaným prostorem. Troufnu si říct, že onen první pohled na vystavené bonsaie po projití vstupní brány byl nejenom pro mě, který to zažíval poprvé, ohromující. Jedná se skutečně o velmi vzrušující pocit,náhle se ocitnout v zahradě těch nejkrásnějších bonsaí z celé Evropy. V tu chvíli jsem opravdu musel krotit chtíč odbíhat od jedné rostliny ke druhé. Síla tohoto zážitku a celé výstavy byla umocněna i skutečností, že přístup k jednotlivým exponátům byl prakticky na dotyk a tak se daly prozkoumat do nejmenších detailů. K vidění byly bonsaie i doplňkové rostliny rozličných druhů a stylů, od klasických prezentací až po ty méně tradiční. Vystavovali zde mimo jiné zástupci anglické, španělské, německé, ale i české školy. U každé rostliny byl uveden její druh, majitel, autor misky, původ rostliny a i to, kdo je jejím autorem - kdo rostlinu tvaroval.

Vidět na vlastní oči některé známé rostliny, jejichž příběh a vývoj jsem měl možnost sledovat pouze prostřednictvím literatury, byl skutečně zvláštní a netradiční pocit. Stejně tak potkat se tváří v tvář s některou z ikon evropské bonsaistiky, ať už se samotným Markem Noelandersem, Walterem Pallem anebo např. Davidem Benaventem. Účastníci výstavy se vzájemně zdravili, navazovali nové kontakty a celkově na výstavě panovala přátelská atmosféra. Velmi zajímavé bylo sledovat diskuse zkušenějších bonsaistů. Debatovalo se o alternativním tvarování exponátů a o jejich přednostech, slabinách či budoucích možnostech pěstování a tvarování.

V průběhu celé výstavy probíhal také čirý obchodní ruch. Návštěvníci si zde mohli vybírat z nepřeberného množství kvalitních yamadori a rostlin připravených k dalšímu tvarování, keramiky, nářadí, doplňkových předmětů a vůbec všeho, co s tematikou výstavy souviselo. Spodní prostory výstaviště byly vyhrazeny demonstracím. Zde jsem tak mohl přímo při práci na špičkových rostlinách sledovat různorodě zastoupené bonsaisty z celého světa. Tato dema moderoval velmi poutavým a osobitým způsobem Walter Pall, který nejenom že tlumočil aktuální práci demonstrátorů do anglického a německého jazyka, ale zároveň odpovídal na dotazy přihlížejících a sdílel svoje zkušenosti ohledně pěstování a tvarování bonsaí. Organizačně byla výstava z mého pohledu vůbec skvostná, nikde nevznikaly žádné fronty či snad tlačenice a vše probíhalo velice nenásilně a v poklidu. Finálové výtvory z ukázek tvarování byly vystaveny nedaleko a návštěvníci si je zde mohli opět prohlédnout od nejmenších detailů vydrátování až po práci na mrtvém dřevě. Z demonstrovaných rostlin mě nejvíce zaujal vícekmen borovice, kterou tvaroval španělský mistr Luis Vallejo.

Výstavu jsem navštívil poprvé a mohu říci, že mě skutečně ohromila. Nejenom samotnými rostlinami a velikostí, ale i její celkovou atmosférou. Výstava pro mě začínajícího bonsaistu měla také vysoký motivační dopad. Měl jsem možnost přímo na vlastní oči nahlédnout na to, jak vypadá špičková bonsaistika, a konfrontovat si naše doposud nabyté znalosti s těmi nejzkušenějšími bonsaisty na těch nejkvalitnějších rostlinách. Opouštěli jsme výstavu s pocitem velmi silného zážitku, s pokorou k bonsaiovému umění a s myšlenkou na jaro, jedno z nejkrásnějších období pěstování bonsaí.