Bonsaistika je bezesporu koníček obohacující
a přinášející mnoho radosti. Vzpomínám si, kdy se ke mně dostal první bonsai
časopis. Obdivovali jsem umění stvořit z živého materiálu něco tak elegantního.
Postupně jsem také poznal, že bonsaistika je koníčkem velmi náročným. Jedná se
nejenom o proces učení se stále novým a novým poznatkům, postupům a zručnosti,
ale především i o proces učení se trpělivosti a jakési "empatii" k
rostlinám a přírodě. Právě tato klíčová schopnost rostlinu "přečíst",
nenásilně vyzdvihnout její jedinečnost a vdechnout jí to, co jí dělá bonsaí, je
něco, co se nám začátečníkům učí ze studia bonsaiové literatury jen velmi těžce.
Měl jsem však to štěstí, že jsem se seznámil s Honzou Bučilem. Ten na své
zahradě, která musí u srdce zahřát každého bonsaistu, pořádá workshopy, kde ochotně
seznamuje zájemce o studium bonsaistiky s jejími teoretickými i praktickými
základy.
Byl to právě Honza, kdo mi nabídl zpestřit
si zimní období "dormace bonsaisty" a zúčastnit se v současné době
asi nejprestižnější evropské bonsaiové výstavy - Noelanders Trophy, ročníku
2013. Vyrazili jsme autem obklopeni členy jihlavské Tlusté báze vedeni právě
jejím kapitánem - Honzou Bučilem. Plán byl vyjet v noci z pátka na sobotu a
shlédnout výstavu v sobotu i v neděli. Největší překážkou, kterou musí
bonsaiový nadšenec překonat, je bezesporu samotná vzdálenost mezi naší
domovinou a belgickým Heusden-Zolderem, kde se výstava koná. Naší jihlavské skupině
však zprvu nepřál osud a z důvodu poruchy auta jsme byli nuceni vyrazit o
několik hodin později. Toto zpoždění nás tak bohužel připravilo o sobotní
program výstavy. Na místo jsme tedy dorazili až v sobotu v podvečer a ubytovali
se v útulném hotelu. Zbytek večera jsme strávili debatou nejen o bonsaích v
místní hospůdce, při které nemohla chybět ochutnávka vyhlášeného belgického piva.
Na samotnou výstavu jsme tak vyrazili v neděli dopoledne. Výstava
se koná ve velmi specifickém prostředí bývalých dolů. Okolní majestátní důlní věže
a industriální stavby jí dávají jedinečný nádech již při příjezdu na
parkoviště. Před samotným vstupem nás uvítalo několik vystavovatelů, u
nichž si návštěvníci mohli zakoupit nejrůznější knihy a časopisy s bonsaiovou
tematikou nebo se např. nechat od sympatické Japonky nalákat na poznávací
zájezd do Japonska.
Po zakoupení lístků zahrnujících vstup na samotnou exhibici
i současně probíhající demonstrace jsme vcházeli do příjemně vytemperované haly
s rozlehlým, přesto přehledně
uspořádaným prostorem. Troufnu si říct, že onen první pohled na vystavené
bonsaie po projití vstupní brány byl nejenom pro mě, který to zažíval poprvé, ohromující. Jedná se skutečně o velmi vzrušující pocit,náhle se ocitnout
v zahradě těch nejkrásnějších bonsaí z celé Evropy. V tu chvíli jsem opravdu musel krotit chtíč odbíhat od jedné rostliny ke druhé. Síla tohoto zážitku a celé
výstavy byla umocněna i skutečností, že přístup k jednotlivým exponátům byl
prakticky na dotyk a tak se daly prozkoumat do nejmenších detailů. K vidění
byly bonsaie i doplňkové rostliny rozličných druhů a stylů, od klasických prezentací
až po ty méně tradiční. Vystavovali zde mimo jiné zástupci anglické, španělské,
německé, ale i české školy. U každé rostliny byl uveden její druh, majitel, autor
misky, původ rostliny a i to, kdo je jejím autorem - kdo rostlinu tvaroval.
Vidět na vlastní oči některé známé rostliny, jejichž příběh
a vývoj jsem měl možnost sledovat pouze prostřednictvím literatury, byl
skutečně zvláštní a netradiční pocit. Stejně tak potkat se tváří v tvář s
některou z ikon evropské bonsaistiky, ať už se samotným Markem Noelandersem,
Walterem Pallem anebo např. Davidem Benaventem. Účastníci výstavy se vzájemně
zdravili, navazovali nové kontakty a celkově na výstavě panovala přátelská
atmosféra. Velmi zajímavé bylo sledovat diskuse zkušenějších bonsaistů.
Debatovalo se o alternativním tvarování exponátů a o jejich přednostech, slabinách
či budoucích možnostech pěstování a tvarování.
V průběhu celé výstavy probíhal také čirý obchodní ruch.
Návštěvníci si zde mohli vybírat z nepřeberného množství kvalitních yamadori a
rostlin připravených k dalšímu tvarování, keramiky, nářadí, doplňkových
předmětů a vůbec všeho, co s tematikou výstavy souviselo. Spodní prostory
výstaviště byly vyhrazeny demonstracím. Zde jsem tak mohl přímo při práci na
špičkových rostlinách sledovat různorodě zastoupené bonsaisty z celého světa. Tato
dema moderoval velmi poutavým a osobitým způsobem Walter Pall, který nejenom že
tlumočil aktuální práci demonstrátorů do anglického a německého jazyka, ale
zároveň odpovídal na dotazy přihlížejících a sdílel svoje zkušenosti ohledně
pěstování a tvarování bonsaí. Organizačně byla výstava z mého pohledu vůbec
skvostná, nikde nevznikaly žádné fronty či snad tlačenice a vše probíhalo
velice nenásilně a v poklidu. Finálové výtvory z ukázek tvarování byly vystaveny
nedaleko a návštěvníci si je zde mohli opět prohlédnout od nejmenších detailů
vydrátování až po práci na mrtvém dřevě. Z demonstrovaných rostlin mě nejvíce
zaujal vícekmen borovice, kterou tvaroval španělský mistr Luis Vallejo.
Výstavu jsem navštívil poprvé a mohu říci, že mě skutečně ohromila. Nejenom samotnými rostlinami a velikostí, ale i její
celkovou atmosférou. Výstava pro mě začínajícího bonsaistu měla také vysoký
motivační dopad. Měl jsem možnost přímo na vlastní oči nahlédnout na to, jak
vypadá špičková bonsaistika, a konfrontovat si naše doposud nabyté znalosti s
těmi nejzkušenějšími bonsaisty na těch nejkvalitnějších rostlinách. Opouštěli
jsme výstavu s pocitem velmi silného zážitku, s pokorou k bonsaiovému umění a s
myšlenkou na jaro, jedno z nejkrásnějších období pěstování bonsaí.
